na Blog.cz

Brány Animefestu se oficiálně návštěvníkům měli otevřít ve 4 odpoledne, což znamenalo, že jsem měla spousty času a tak jsem se rozhodla udělat si procházku na hlavní nádraží, koupit si tam lístek na neděli a taky něco sníst. Když jsem se o několik hodin později vrátila, na chvíli jsem se na pokoji penzionu začetla do Kroniky dávného Japonska a v půl páté už klapala směr Brněnské Výstaviště, místo konání 9.ročníku srazu všech příznivců anime, mangy a Japonska - Animefestu 2012.

Řada nebyla dlouhá, čekání spíše natěšené než otravné, všude byl ruch, živo a jásavo. Novinkou byly saténové náramky na ruku - který se mi mimochodem doteď nepodařilo sundat - (místo doteď mnou oblíbeného způsobu rozlišení vetřelce a návštěvníka pomocí visačky s jménem. Připadala jsem si pak strašně důležitě, když jsem šla Brnem a všichni se dívali na tu manažerku, jak že se to jmenuje…?), ale lidé je ztráceli, a tak musel přijít nový systém a pokud můžu říct - tak opravdu tohle z ruky neztratíte. Dalším překvapením byl i rozměr programu, který se mi na začátku zdál příliš velký a nemotorný, ale jak jsem ho celé 3 dny furt mačkala v ruce, tak se docela poddal a nakonec byla velikost naprosto v pořádku.

Jsme tedy na posvátné půdě Animefestu - co dál?

ZAHÁJENÍ - je to už takový rituál, prostě bez zahájení Animefest nezačne dýchat, takže moje první kroky byly na 100% právě sem. A to samozřejmě i díky promítání AMVeček. Vedle základních informací nám bylo i sděleno, jak funguje rozdělení orgů, takže: čím víc hvězdiček org má, tím víc je MISTER INVISIBLE FOR YOU :D. Jsou to prostě natolik důležití lidé, že po většinou nespí a proto si je nesmíte dovolit obtěžovat, protože jinak…. Tři tečky :D . To bylo samozřejmě nadneseno, protože každý org stresovaný hektickým chodem festivalu Vám i tak vždy pomohl a měl na mysli vaši spokojenost a informovanost.

Co pak? Muhehehe, pauza. Jak jsem ji strávila? Nejspíš prozkoumáváním okolí, prostorů, výstavy, prostě všeho co bylo kolem, co nové prostory nabízeli a skýtaly za tajemství a … právě tehdy se stala má příhoda č.1 : Postávala jsem tak u infostánku a prohlížela si zboží, když se kolem mě ochomýtnul cosplay Kabutomara. Všechno bylo OK, záhy však zaostřil na můj krk, rozeznal, že přívěšek, který nosím je znak Uchiha klanu a někde v téhle chvíli jsem se nejspíš podívala jeho směrem nepřátelštěji než jsem chtěla, Kabutomaru stuhl, lítostně se zatvářil - jako by říkal: Ty vole, další Uchiha, co mě nemá rád. - a odešel :D.

Otřepala jsem se z této Narutovské konfrontace a mé kroky směřovali na promítání anime Phi Brain - dost netradiční anime, teda, ne že bych jich viděla mraky, ale většinu znám aspoň z doslechu, ale anime o klukovi, který je geniem, jež vyřeší každý rébus a dostane se do křížku s podivnou organizací, která mu připravuje rébusy, v kterých riskuje holý život- ano, to beru! Překvapilo mě, že se mi titul zalíbil, obzvlášť díky té odlišnosti od anime, které většinou vídáme na internetu, ale takový prostě Animefest je - rozšiřuje vám rozhledy, dává Vám materiály, které jinde nenajdete nebo by jste je za jiných okolností vidět "nemuseli". Jediné co mě mrzí je, že jsem už neviděla další části, které byly promítány na druhý den, ale co že - na internetu je vše :D.

Následovala přednáška Zájmové aktivity na školní půdě - ne žádné "šokingy" ,nové informace - vždyť to známe z anime se školní tématikou. Japonci prostě mají tendenci se začleňovat, patřit někam, a i když to nemají přikázané zákonem , společenský tlak je takový, že prostě cítí, že by měli v nějakém klubu být, a tak se věnují bojovým sportům, hrají baseball, fotbal, tenis, šachy, kreslí, zpívaj, jsou úchýláci :D a dalších x věcí. Jen 1% japonců vyznává tzv. "klub go home" :D. Příjemné potvrzení, že aspoň něco o Japonsku vím, příjemný poslech a naprosté zabití při zjištění, že v určitém anime existuje klub "Křičící láhev s močí"….. :D …. Ne, nechci vědět o co jde.

Poslední bod dne byla přednáška Duševní obtíže kreslených hrdinů - čekala jsem vtipně laděnou přednášku, kde si budeme utahovat ze Sasukeho a jeho emo postoje, jak to většina lidí ráda dělá, takže jsem vykročila rozhodnuta bránit jeho čest :D, ale chyba lávky- přednáška byla laděna do psychologicky filosofických kruhů, jako má budoucí vysoká škola :D, takže i když byla svých způsobem výkladu opravdu ojedinělá a vážná, tak ode mě má plný počet, protože mě doopravdy obohatila a ukázala, že anime opravdu není srandůstka pro děti, ale že dokáže a dělá hrdiny, kteří jsou jako my, jako normální lidé, kteří mají a mohou mít nemoci, poruchy a strasti, které nejsou výmysly ani zvětšováním, ale prostě holou pravdou, kterou mnohdy nebereme příliš vážně.

Potom už následovala cesta na penzion. Zde se dostváváme k příhodě č.2 : Samotný penzion byl opravdu v těsné blízkosti Výstaviště, přímo ulici naproti němu, asi takových 200 m, což by bylo naprosto snové a pohádkové, kdyby vedle zmíněného penzionu nebyla hospodu a čirou náhodou zrovna ve chvíli, kdy jsem chtěla jít ulehnout, u vchodu neleželo na 20 opilých kluků, kteří mě zaostřili možná až moc ostře. Inu, dala jsem se povznešeně doprava, neboť penzion měl i nádvoří, které jsem viděla odpoledne… mohlo mě napadnout, že na noc se toto nádvoří zavírá. No co- podpatky nepodpatky- přelezla jsem zábradlí a hurá do hajan! Tolik k ninjovskému umění skrytému v rouše noci :D.

SOBOTA

Je ráno! 7 ráno! BUDÍČEK! Inu Sépijka čeká. Tohle anime si mě minulý rok získalo, takže jsem na něj nemohla zanevřít a TRADÁ - v OSM jsem tam byla - pečená vařená. Když tohle promítání mělo takových 10 minut do konce, v jiném sále právě začínala přednáška o Fanfikcích, což jsem pokládala za docela pro mě cenou přednášku, co se týče odborné strategie a určitě i pár tipů, jak psát atd atd…jenže na přednášce již bylo plno a tak jsem se smířila s tím, že si jí pustím na netu, a smíření to bylo jednoduché, protože zas tak moc jsem to vidět nechtěla, jen to byl plán, kam jít až skončí promítání - a nakonec : přece i bez toho MI TO DE NEJLÍP :D .

Inu plán selhal - jde se trajdat okolo. Ale zase ne moc daleko, přeci jen kapacita sálů je omezená a kdo dřív příjde, ten dřív mele. Ovšem v mém případě je možná lepší jiné slovní spojení: Já jsem malej, ale šikovnej :D. Totiž takhle- v těhle situacích je počet na obtíž. Jakmile jste jeden, dostanete se všude, a když už příjdete později nebo se prostě chováte jako člověk, který se davem neprodírá, neseká lokty a nestoupá na nohy, aby měl co nejlepší místo - věřte mi, buďte v klidu neb jedno místo opuštěno v řadě vždycky je! MUHEHEHEHE, jsem vítěz! Škoda pro ty co chodí v davech a drží místo svým 10ti kamarádům- holt, všem se vyhovět nemůže.

Další bod- přednáška na téma Gyaru- splněno! Potom následoval oběd - hup na tramvaj a hezky k Číňánkům na kuře (kočku) s rýží. Jelikož jsem měla času habaděj, rozhodla jsem se navštívit katedrálu svatého Petra a Pavla, která se nepřehlédnutelně tyčí nad městem a kolem které máte při jízdě či chůzi na hlavní vlakové nádraží vždy cestu (tudíž mě dráždila už pár let :D) . Inu udělala jsem si výšlap, pofotila, pokochavala se.. a nečekaně, ale s velkým nadšením objevila i vyhlídku a najednou stála hoooodně vysoko nad zemí a Brno měla jako na dlani. Proto miluju katedrály. Vnitřní výzdoba už tak honostná nebyla, to Olomoucký Dom je jiné kafe, ale dejme tomu, byla to krásná chvilka. O to krásnější, když jsem pak přilehlou uličkou došla na náměstíčko se zeleninovým trhem! HRÁŠEK ŠEL ÚTOKEM! :D Potom,s pytlíčkem hrášku, už jsem poslušně ťapala zase zpátky směr Výstaviště.

Tehdy nastalo lehké dilema - Japonské umění vs. Národnostní archetypy v anime. Inu, šla jsem na umění, neboť podle programu bylo kratší, takže bych z archetypů pořád stihla půlku. Umění mne však trochu zklamalo, slečna to spíše četla, než přednášela a celkově mi to moc nových poznatků nepřineslo- ale nechci kritizovat příliš, k ničemu strávený čas to také nebyl. Národnostní archetypy už byly přece jen něco jiného - tady se taky pozná, jak cenné je, když je přednášející starší a pokud možno se oborem živí či se jím dlouhodobě zabývá - a kupodivu jsem stihla celou ¾ přednášky! A byla opravdu úžasná, věcná a moc se mi líbila!

Ah, ano. Cosplay divadlo. Událost na kterou se čekají každý rok řady, lidi se tlačí, mučí, sem tam přidusí- ale je to tak, je to akce Animefestu nejvlastnější, takže chceš- li si sednout, buď tam hodinu dopředu. Samozřejmě že jsem se do sálu dostala. Tenhle rok ale bylo novinkou, že bylo divadlo streamováno do jiných sálů, takže si myslím že i tak bylo většině návštěvníků vyhověno, i když nebyly přímo ve stejném sále. A scénky? ANO - zasmála jsem se. Musím se přiznat, že nejvíce na Naruto scénkách. Čím to je, že anime, které je prostě mým nej, je nejvtipnější? Ano, Sasuke Ucihiha. Jeho parodie jsou nesmrtelné, a navíc …. Orochimaru se tak lehce cosplayuje :D . Opravdu- při zveršované scénce na Sasukeho cestu mstitele jsem se popadala za břicho. Je krásné smát se od srdce a nahlas…. Moc dobrá byla ale také scénka s Happy Tree Friends, která by jistě potěšila mou andělsky dobrosrdečnou sestřičku.

Největším divadlem však bylo to, o co se postarali moderátoři a diváci. Aldy a Fusy bohužel oznámili, že příští rok s moderováním končí. Nikdo s tím nesouhlasil. Ale co si budeme nalhávat- i když je milujeme a chceme jejich vtip a šarm na jevišti - jsou to také jen lidé, dospělí lidí, kteří buďto musí dělat jedno nebo druhé. Klonování bohužel zatím není in. Na to se však Aldy zeptal: Nemá někdo banán? A jeden mu doopravdy přiletěl. Pak druhý… pak brokolice, a pak létalo všechno možné jídlo na jeviště jako kdyby se pořádala charita. Bylo to vskutku úsměvné a milé, otaku se smilovali nad o hladu trpícími orgy a dali jim své zásoby. Na to však přišla žádost o kapesníčky. Opět jich přiletělo na desítky… i s toaleťákem :D. NEpoužitým. Nesmála jsem se opravdu z plna hrdla, a to jsem ještě zapomněla zmínit, že se Aldy svými slovnými obraty dostal do situace, kdy si měl obléci korset :D. Nakonec však tuto proceduru podstoupil náš milý host z Norska a že mu to seklo! :D . Aldy si pak na úplném konci stěžoval, že už přetahují, a že je mu zima na nohy (neboť si jednu nohu poranil a tak musel chodit bosky)- načež obdržel z diváckých řad ponožky :D. KRÁSNÉ ŽE ANO? Otaku jsou opravdu jako rodina. I když vám ponožky smrdí jako kanál, podělíte se o ně :D. Jak úžasné to společenství sebevrahů. O to bouřlivější pak byl konečný potlesk, který jsme si zasloužili jak my, tak moderující a účinkující.

Neboť hned druhou největší událostí byla přednáška naplánovaná po větrání po Cosplay divadlu (cca o hodinu později), mnoho lidí celou tuto hodinu drželo fleka u dveří (ze sálu musíte zmizet, jinak vás neškodní orgové kuchnou :D alias Fotka: Větráme!! Jestli neodejdeš, tak… )- jo, byla jsem mezi nimi. Ne nebyla. Nakupovala jsem suvenýry. Počítala jsem, že mi to zabere kolem 10ti minut, protože jsem věděla pro co jdu, ale pak mě upoutalo toto a tamto, a mám vzít to nebo to…a… prostě….nákupy byly velké :D. Na přednášku jsem se ale i tak v pohodě dostala. A ne ne nebyla jsem agresivní, což se musím přiznat mě docela ohromilo, že většina otaku buďto byly ignroranti, co nechtěli odejít ze sálu, aby si drželi fleka, nebo vás zezadu tak tlačili, že vás snad pomalu zabíjeli. Mohla jsem být tvrdá, ale chtěla jsem se chovat jako člověk ke svým spřízněným duším, které to, aspoň v mém dosahu pochopili, a následovali mého klidného, pomalého postupu, ale okolo to docela vřelo. No jo, je to akce veliká, hlavně žádná panika.

Přednáška se jmenovala Omyly o anime a byla přednášena v angličtině. A nejen že jsem rozuměla, ale dokonce jsem se opět upřímně nasmála. Přednášející byl opravdu srdnatý, pohodový chlapík, co animem žil a věděl o čem mluví, a to se hned lépe tráví čas.

Následovala přednáška stvořitelé mang . Ta mě trošku zklamala délkou - neboť mangaků je v Japonsku asi tolik jako je mang samotných, tedy na tisíce, čímž nechci říct, že by je měl zmiňovat všechny, ale určitě takových prvních 20 by se objevit mělo a ne jen 3 lidi. Na druhou stranu chápu, že je to jeho první přednáška a obsáhlé téma, takže dejme tomu. Následně měla proběhnou přednáška Kráska s vějířem a mečem (o japonských ženách), ale přednášející nebyla přítomna a přednáška se posunula na půlnoc (teď se pohybujeme přibližně v půl osmé večer). Co teď? Wuhůůů, Kalisto má přednášku! Tahle holka na mě působí stejným dojmem jako výše zmiňovaný pán z Anglie, takže její přednáška na téma Vliv fandomu na otaku mysl, mě pobavila, obohatila a nakonec jsem byla moc ráda, že jsem na ni šla. Následovala technická pauza a pak přednáška Jak nevysvětlovat anime ostatním - když přede mnou byly 2 lidi, řeklo se stop - a nikoho už dál nepustili. Být tak blízko a zavřít vám před nosem - to není zrovna hýčkání, které si představujete. Jelikož už ale studuju ten TRIVIS vím, že požární předpisy jsou důležité a nebudu je porušovat a rušit klid ostatních otaku :D ! Všechno zlé je na něco dobré!

Co jsem tedy dělala následující hodinu a půl fakt netuším, ale určitě jsem si šla do šatny pro energiťák, a tehdy se odehrála příhoda č.3 : Chtěla jsem po šatníkovi svou tašku. Když se ptal jakou řekla jsem, že je to ta nahoře, černá, FC Barcelona. Podal mi ji, ale byl trošku zaražený, než-li se optal: Ty máš tašku FC Barcelona? V duchu jsem si říkala, co je na tom tak divnýho bože, ale ve skutečnosti to byl moc milej kluk a určitě jejich fanoušek, a byl to naprostý opak mé první příhody. Tahle byla příjemná.

Nicméně potom následovalo promítání filmu Princezna a pilot. Řekla bych že to byl kvalitní snímek. Sice Princezna mě chvílemi uváděla do lehce tikajících stavů, ale nic vážného. Nerušilo to celkový dojem, letadýlka lítala, střílela, byly slzičky i úsměvy, moře i pevnina, a celkově ano - moc hezký film!

Pak bylo v mém původním programu zaškrtnuto Yaoi očima akademiků, Polibek v temnotách, Knihomolka, Srpnová Symfonie a Fate/Stay night film. Hm….. k prvním dvěma titulům - zaujalo mě to "očima akademiků", teprve až po vyplňování nudy čtením magazínu jsem zjistila, že yaoi je vlastně to když se k sobě chlapeček a chlapeček mají až moc blízko, a následný film má na tuto přendášku po desáté navazovat, takže ne děkuji - naneštěstí jsme tu však měli přesunutou přednášku o Japonských ženách, takže moje cesta směřovala tam!

Přednášející mě překvapila, byla to starší žena, mohla mít kolem 50ti, ale byla neuvěřitelně vitální, upovídaná a hlavně znalá! Mluvila myslím přes hodinu a půl a pořád měla o čem a já ji hltala každé jedno slovo. Sice v tom měla trochu chaos a přeskakovala, ale informace, které nám předala jsou nenahraditelné. Opravdu to byla jedná z těch nezapomenutelných přednášek, které mi otevřeli nový úhel pohledu a nové poznatky, a to i přes četné zastoupení projekce "prvotní japonské kamasutry."

Následovala pekelné dostaveníčko. Tak jsem si ho sama pojmenovala, neboť jsem čekala, že i s 2 energiťáky v sobě, přece normální člověk nemůže vydržet 5 a půl hodin v setmělém kinosále při úplném stavu bdělosti! A HLE - JÁ ANO! :D Opravdu jsem to vydržela!

Musím ale říct, že první film se mi nelíbil. Do půlky filmu to vypadalo na zase nějaký ten neznámý soudek, kdy hlavní hrdinka byla psychopat, sociopat a magor v jedné osobě, v jednu chvíli vám řekla, že vás nenávidí, načež v další se vám omlouvala, a přísahala vám lásku, což vzápětí vzala zpět, neboť je přece tak plná špíny a lží, že jí není souzeno být happy, což nakonec dala za vinu hlavnímu hrdinovi, neboť se tahá s jinými dívkami, na ni hází bobek,a ona je tak nucena vraždit všechny své sokyně, neboť na to má přirozené právo, když hlavní hrdina je jediný, koho na světě má. Vtipné co? Opomineme že hlavní postavou by měla být divná černovláska co žere (doslova) knížky. Po nějaké době se tedy film přehoupne do modu, kdy hlavní hrdinka a hrdina spolu stojí na střeše, mají k sobě svázané ruce a chystají se skočit… a přesně v té chvíli, ačkoliv jste mírumilovný člověk, který má rád happy endy, lásku, barvy a tak, si přejete aby skočili, umřeli a film skončil. Ne jen proto aby jste od toho psycha konečně měli pokoj, ale taky proto že takhle by to byl snímek vyčleňující se od ostatních, hrůzostrašným způsobem by byl geniální a prostě.. jiný. Ale ne… následující půlka filmu je spletencem všech abstraktů co si dokážete představit, neboť věci se díky pár větám dívky, co žere knížky, obrátí samozřejmě k lepšímu, psychopatka se začne usmívat a měnit a nakonec všichni skončí jako úplně normální lidé, kteří úplně normálně žijí, přátelí se, mají se rádi a žijí dál bez toho že by se vraždili a sebevraždili, samozřejmě v pozadí s krajinou zalitou zapadajícím sluncem. NO FUJ!!!

Naneštěstí mě však zachránil film Srpnová symfonie. Pro mne to byl film opravdu krásný, jak to říct- s duší. Ano, s duší. Byl totiž inspirovaný skutečnou osobou a příběhem a písně, které mladá Ai skládala byly doopravdy plné všech pocitů, kterých je lidské srdce schopno. Proto jej považuji za absolutní špičku promítání tohohle roku, což si asi očividně nemyslel můj kolega otaku vedle mě,kde se dostáváme k příhodě č. 4: V řadě židlí, v které jsem seděla seděli jen samý kluci, což ve mně vyvolávalo pocit bordel mámy se svými ovečkami. Druhé zamražení v kostech následovalo, když jsem se rozhlédla po sále a zjistila že jsem asi debil, protože jsem snad jediná byla vzhůru :D! Trochu mi to připomnělo mou třídu, jak asi vypadá, když se v hodině pouští video, jenže je přeci jen rozdíl když vidíte 20 popadaných hlav a 100. Ale k té příhodě: klučina vedle mě, shodou okolností cosplay Sasukeho usnul (nutno podotknout, že jsem jeho cosplay neměla ráda). Vtip byl v tom, že jeho hlava klimbala na pravém rameni, pak se pomalým obloukem přesouvala k levému, tedy ke mně, jenže v tu chvíli, kousek ode mě se zasekla :D , jako by dostala elektrickej šok nebo snad pud sebezáchovy aneb "kua,kua, to je ona!" a "zapadla" zase na pravou stranu…načež se zase znovu celý proces opakoval asi 30x, až jsem se začala smát, společně s osazenstvem v řadě za mnou (mezi nimi i Toren), a už jen čekala, až mu ta vzdálenost nevyjde, drbne do mě a já budu mít konečně záminku srovnat ho ze zemí (čtěte ověřit si své sebeobranné dovednosti) za ten jeho domrvený Sasukeho cosplay!!!

Třečniška na dortu pak byl film Fate/Stay night, o kterémžto anime jsem už slyšela, četla jsme velmi kladné recenze, viděla jsem že se to stává fenoménem a nakonec opravdu - film se mi strašlivě líbil - co se týkalo postav (ano, Archere je kus jak sviňa a ano asi po něm jedu), ale překvapilo mě, že i ostatní hrdinové jsou všeci sympatičtí, že holky nejsou slabé a nepoužitelné, a že jsme měla v hlavním hrdinovi pohlazení v podobě jeho dabéra Noriakiho Sugiyami, úžasného propůjčitele Sasukeho sexy hlásku :D. Co na tom, že ten koho daboval měl lehce Narutovský komplex, co se týkalo zachraňováním ostatních . Ale bylo to akční, byla to vzpruha, krása, dynamika, exotika - sečteno a podtrženo - beru všemi 10ti!

Potom jsem měla na plánu další film ( to jen proto že to bylo v ten čas nejvíce vyhovující mému směru poznání), ale říkala jsem si, jsem sice nejlepší, ale nebudu riskovat, 7 hodin filmů by možná zacloumalo i s hvězdou jako já. A tak jsem se vypravila raději na snídani. Koupila jsem si houstičky, na kterých jsem vylomila půl zubu (obrazně řečeno) a energiťák, po kterém jsem zřetelně cítila něco jako plastiku mozku. Mozek je prostě lůzr, co se trapně bouří, když nemá jeden den spánek… ale nakonec moudřejší ustoupil :D.

Potom jsem šla na přednášku o Pokemonech. Zajímavé, oživení dětských let, prostě... nic se nedalo pokazit :D. Navíc se podívejte na jednu miloou parodii, co tam byla puštěna: http://www.youtube.com/watch?v=u0x6Uj_-sBY

V 10 hodin ráno jsem zase seděla na přednášce o Japonské kuchyni. Taková hezká, nic nekazící přednáška, samozřejmě jejich gastronomie není moje parketa, kromě sushi a těch sladkých kuliček, jsem nic moc neznala, takže jsem se ráda dozvěděla nové věci a prostě si poseděla. Mimochodem z té klimatizace už jsem měla lehce ochrnutý krk.

Následovala přednáška o Vnímání smrti v Japonsku a Česku. Přednášející přišel pozdě a neměl moc připravenou prezentaci, nicméně tak trochu věděl o čem mluví, ale nevím, kde se stala chyba, ale právě u jeho přednášky mě teprve dostihla mozkova trapná potřeba každej den spát (si uvědomil brzo že to projel) a tak si z této přednášky pamatuju asi tak 2 věci. Možná to bylo způsobeno i tím jak komplikovaně přednášející mluvit. Nevím estli jsem v tom sama, ale já mu fakt nerozuměla, protože při 8mé větě v jednom jeho souvětí už jsem zapomněla, jak to souvětí začínalo, načež po 20té větě skončilo a myšlenka nikde. Nicméně….

Následovalo zase šmejdění, čtení, focení, kreslení… až jsem skončila u zajímavě vypadajícího workshopu- Cosfight. Jednalo se o jakési začátečnické chvaty, sebeobranu, držení meče… no prostě jsem to sledovala, na rtech měla úsměv, neboť stejné krávovinky jsme už ve škole dělali a jestli jsme u toho vypadali taky tak mistrovsky přesvědčivě (jakože chcem danou osobu napadnout a přitom ho svíráme prstem jedné ruky a omlouváme se mu, v horším případě se jenom smějeme) tak jsem si říkala: panebože,TRIVIS je ale vývojová země :D. Ale ne, byla to legrace to sledovat, natáčet a fotit, lidi se bavili, já se bavila, sluníčko svítilo tak proč ne!

Konečnou tečkou mělo být divadlo kjogen. Osobně jsem byla lehce zaujatá proti tomu, proč je divadlo i ukončení ve stejný čas. Na zakončení se toho sice nic moc novýho nedozvíme, jen že vás tam už nechcou a za rok ať jim zase zaplatíte :D, ale je to takové symbolické uzavření jednoho ročníku, jak se tak říká, v kruhu rodiny, což za ten pocit stojí, jako taková hořkosladká tečka - ale i tak jsem dala přednost divadlu, neboť minulý rok mě toto divadlo doopravdy uchvátilo, velmi, velmi se mi líbilo, až natolik, že když jsem zjistila, že ho můžu znovu, zadarmo vidět, neváhala jsem. Pozdě jsem si však uvědomila, že se začíná o 10 minut později, že prvních 20 minut se bude vykecávat o původu kjogenu a tak stihnu jen 5 minut divadla, než se budu muset odporoučet L. Konec festu byl tedy trochu zmatečný, utečný, ale co se dá dělat, když dojíždíte že? Holt dezertér je pořád dezertér.

PS:

Na festu padlo hodně hlášek jak na přednáškách, tak mimo ně, opravdu jich bylo hodně, u kterých jsem se od srdce smála, ale nepamatuju si je :D. Promiňte :D.

Norský host a velká chlupatá příšerka Shookie Monster si mě získali!

Ze soboty na neděli jsem nespala, mám tedy za sebou poloviční nonstop program, takže možná někdy v budoucnu budu nonstop celej fest :D. Hodně takových je a taky žijou, tak proč ne :D.

Zajímavostí je, že za celý fest jsem se bavila jen s kluky. S holkou ani jednou. To je vážně zajímavé, nevím proč mi to příjde zajímavé, ale prostě je to zajímavé.

Jo - co se týkalo cosplay, zdá se mi, že rok od roku je jich víc, jako tradičně jsem ale viděla většinu těch vážně nepovedených až strašných, těch kvalitních bylo pomálu, a vzhledem k tomu že jsem je nefotila, neboť jsem některé třeba ani za celou dobu neviděla :D, dávám sem fotky od ostatních:http://foxxie.rajce.idnes.cz/Animefest_2012/#P5050052.jpg.

K vidění byl třeba i vidění cosplay Pikachu a Ashe,rakeťáci, ANBU, Kyubii, Mario... atd atd.

Můj obrázek Happyho si fotili lidé :D a někdo jej i zněsvětil, ale výsledek vidíte sami - umění je pořád umění :D:D.

Nic moc, spíš ukazují místa než lidi, ale těch lidí bude hodně od desítky ostatních fotografů, kteří na to měli čas :D.

Jinak sem taky až budou - dodám linky na stažení přednášek, soutěží a všeho materiálu, co bude ohledně AF 2012 k dispozici, aby jste byly taky v obraze a okusili to úžasnou atmosféru conu.

Divím se, že jsem ještě nezapomněla heslo na tenhle blog, protože pokaždé když se přihlašuju, připadám si jako bych oprašovala prach z knihy na půdě. Několikrát od doby co jsem psala naposled jsem chtěla napsat článek ve vztahu k nějakému zajímavému datu (rok od tohodle,2 roky od tohodle...) ale nakonec ze mě nápad i nadšení vyprchalo dřív, než jsem se k tomu dostala. Dneska je ale situace naprosto jiná!

Naposledy, když jsem psala, tak touhle zatracenou zemí ještě pořád cloumala zima a její ponuré a mrazivé podmínky. Ale uběhlo pár týdnů a hle- JARO JE NA SVĚTĚ!!! Proto jsem ještě neměla možnost zmínit se o tom, ale dneska už to jde :D. Řeč je o tom, jak strašně pozitivně na mě působí změny počasí! Přesněji oteplování. Příchod jara... ah, jako bych byla vyměněná. Mám energie na rozdávání a směju se na všechny strany. Jsem opravdu ráda za to, že když jdu do školy i ze školy svítí mi sluníčko- jednoduše mě to nabíjí a zbožňuju to. Ve škole si pak hovím jako pán (řada u okna :D) a přiblble se tlemím na učitele, maluju si po písemkách a bezdůvodně se nechám rozesmát už jen pohledem na spolužáka. Tak ať je to počasí už jen LEPŠÍ a LEPŠÍ!

Takže si to rozebereme:

PONDĚLÍ: tělocvik.

Když jsem šla na TRIVIS věděla jsem už nějakou dobu, že tělocvik není moje silná stránka, ale díky paní učitelce na základce jsem k němu navíc začala pociťovat něco jako odpor i strach. A věděla jsem, že na TRIVISU to bude jen horší.... jenže každý si musí prožít těžší období, aby se naučil víc o sobě a svých hranicích a potvrdil si jedno pravidlo- Co tě nezabije, to tě posílí! Jeden rok na TRIVISU udělal svoje a PŘEKVAPIVĚ - po plavání se moje slavná éra nekončí :D! Tenhle půlrok probíhá tělocvik v duchu gymnastiky, a i když ta mi na základce šla, přece jen- TRIVIS je TRIVIS, a něco jako stojka- ne, to jsem nikdy nezvládla. Ale dejte panu uč. Koláčkovi 3 hodiny času a zázrak máte na světě! Stoj na hlavě- 1, stoj na rukou 1-. No chápete to?!!! :D Já jsem se ten den skoro zbláznila radostí :D. Jen co jsem přilítla domů, rozrazila jsem dveře a řvala na celej barák: "Víte co se stalo?!! Dostala jsem 2 jedničky z těláku!Jsem hustá co!!!" :D Jak málo stačí k radosti, že?

A dneska? Oooo, dneska bych se ani nedivila, kdybych zářila jak žárovka, která by byla vidět i z vesmíru :D. Celý tenhle týden se mi ve škole daří, ale dneska nejen známky, ale i třídní hlášky byly naprosto dokonalé!

TEDA

Za normálních okolností středy opravdu, opravdu nemám ráda. To proto, že máme španělštinu, ze které vím naprostý nic :D, a potom taky obtýden sebeobranu, v které mám guláš, která obranná poza se jak provádí a neprovádí :D. I když pořád je to lepší než pondělky, kdy se dvě hodiny vyčerpávám psychicky (matika,chemie), pak se dvě hodiny nudím (angličtina) a pak se dvě hodiny vyčerpávám fyzicky (tělák)... ale zpátky k tématu! :D Dnešní středa byla tou nejlepší středou, kterou jsem kdy na TRIVISU zažila :D. A to můžu říct absolutně upřímně!

Když přišel učitel do kriminalistiky, nesl sebou testy z minulé hodiny. Všichni jsme netrpělivě očekávali, co jsme dostali, když spustil:

" Slečna Halfarová... ta mi tady nakreslila na písemku malůvky. To jsem dlouho neviděl. Moc hezký" a celá třída se začala smát :D (a já s nima), když pozvedl do výše moje stromečky, hvězdičky a spirály :D. Jak rozkošné, že ano :D. Jako malé dítě :D:D. Ale co by jste dělali vy, kdyby jste měli práci hotovou? A navíc všichni známe to přísloví: Kdo si hraje, nezlobí! :D

Tohle byl ale takovej ten joke na úvod, než se spustila salva smíchu po téhle konverzaci:

uč."To nepřečtu.. to je... Šmíd. 1,2."

uč."Dál.. tohle...to taky nepřečtu"
"Není to Látal?"

uč." Jo..to je Látal" na to se celá třída začala smát :D

uč." Nesedíte vy spolu?" smích zesílil, protože ano, sedí :D. Dva notoričtí "krasopisci".

uč." No, vy máte aj stejný chyby. Otázka 6,7,8 špatně" další smích :D. Hlavně nenápadně že :D

uč." Další.... Gazdová, a ta musí sedět někde poblíž" tohle už byl smích alá záchvat, protože Verča doopravdy sedí před nima :D a už věděla co bude následovat :D (nojo, holt bývalej policajt se pozná :D).

uč." No, vy taky- 6,7,8 otázka špatně" :D:D

"Kravák- 1,1"

"Cooooo?" celá třída :D

"Bílková- 1,1"

"Jo, tak už je nám to jasný" :D:D Sedí totiž spolu a všichni ví, kdo mohl za tyhle známky :D.

Postupem času, jak četl všechny známky se ukázalo, že z neznámého důvodu, mají spolusedící vždy stejné známky a stejné chyby :D:D. Nakonec to ale učitel zabil tím jak skomolil Staňovo jméno: " Smržslav" :D a nazval naši "skupinovou práci" práce po hnízdech :D.

PS: Samozřejmě že já dostala 1,1!!! :D Waháááá, byla jsem z toho naprosto u vytržení, i když samozřejmě nic jiného se ani ode mě nečekalo :D.

Následovala hodina společenského základu. Tahle paní učitelka nás más nesmírně ráda, což nám dokázala hned po pěti minutách větou: "Spáchám vraždu, a vy mi budete nosit do vězení pomeranče"

Do toho si k tabuli vyvolala Jindru, ale Spáča na ní pořád mluvil, až to nevydržela a zeptala se ho, proč mluví, když mluvit nemá :D.

Spáča: "Protože jste to řekla špatně.Vy jste řekla, že spácháte sebevraždu a půjdete do vězení a budeme Vám nosit pomeranče". Nato se začala celá třída smát, protože jedinej Spáča jí neposlouchal :D:D, za což si vysloužil vražednej pohled a odpověď: "Bude to dvojtá vražda!"

Na to ještě Jindra neuspokojil její představy o zkoušení a tak pronesla: "Tak jo, trojtá vražda"

Mezi tím ale měla furt v ruce mobil a od té doby co přišla do třídy do něj brutálně mlátila a propalovala ho pohledem. Když jí pak přišla smska, měla jsem pocit, že nemá daleko od toho, aby ho prohodila oknem, a to mi dalo podmět k hlášce: "Zase operátor co" :D:D

Následovala čeština

Opakovali jsme na čtvrletku a při té příležitosti si napsali nějaký cvičení na vyjmenovaná slova, přičemž jsem zjistila, že s nimi mám menší problémek :D. Moje slavná chvilka ale nadešla až ve chvíli, kdy jsme psali větu: Přichytil pytláka na pychu. Všichni se samozřejmě začali strašně smát :D:D:D.Úchyláci jsme :D.

Uč. "No to by mě zajímalo co jste tam napsali..." chvilka ticha :D... "Kdo napsal měkké i, na toho jde jaro, a kdo trvdé ten to má správně"

:D:D:D:D:D:D:D Na to chytla Marcelka záchvat smíchu a automaticky vystřelila rukou ke mně, div smíchy nespadla ze židle :D:D, a celá třída jí následovala :D:D:D:D. No fajn dětska,ale já se vsadím, že jsem v tom nebyla sama!!! :D:D:D

A konečně ekonomika. Opět jsme psali test, ale primitivní tak, že se až stydím za to, že jsem se na to učila :D. Učitelka to opravovala hned v hodině a povídá: "Tohle je úžasná práce. Kdo to je? Štefková! Tak té dám dvě jedničky! A odteď už nemusí do konce školního roku nic dělat!"

Kláťa: "To není fér! Já chci taky dvě jedničky a ne 4!" :D

uč."Tak se podívej na ten papír" zvedne ho a on je celej popsanej, i když jsme na to měli 5 minut :D.

Krča: "Ale vy jste říkala, že stačí jedno slovo, tak jsem psal jedno slovo" :D

"Nesmlouvejte"

Kláťa: "To je proto, že jsme černý,že!" :D:D:D:D:D:D

po chvíli

" A tohle taky, Halfarová, 1, vynikající práce"

" No snad nedostane taky dvě jedničky!" :D

Jenomže ten největší výbuch smíchu naše třída dostala až potom, co učitelka zjistila, že Kláťa nepsal do sešitu,a tak na něj beze studu uhodila: "Vytáhni ho" :D:D:D:D:D:D..... no, všeci jsme byly zase málem pod lavicema :D:D:D, i když její úmysly byly čisté a myslela samozřejmě jeho sešit :D. V zápětí tomu však dala korunu, když doplnila: " A Leňa ti dá (opsat věty)" :D:D:D:D:D:D

"Jo, on ho vytáhne a Leňa mu dá"

V průběhu celého dne jsem ale byla docela "na prášky", protože jsem stepovala na internetu novou Naruto mangu :D:D. Každou hodinu jsem to kontrolovala a furt nic! Už jsem začala nadávat na Japonce a jejich rychlost skenování, když zazvonilo na ekonomiku a já konečně viděla, že je nová manga na netu!

" Jupíííí, konečně!! JO!" zajásala jsem, bohužel si mého citového výlevu všiml Standa, kterej se začal smát jak mentálna moji adresu :D:D. Podobná situace pak následovala, když jsem uprostřed hodiny, podobně jako paní učitelka ve spol.základě, začala brutálně cloumat s mobilem se slovy: "Dement,dement!!" (to byl komentář k manze, prostě to víte- čekáte celej týden,aby jste věděli jak to bude pokračovat, a pak jste jednoduše o špetku víc labilní :D)... opět to ale slyšel Staňa, takže na mě nejdřív pozvedl obočí a pak se začal smát jak kdyby si něco šlehl :D:D:D. A já s ním :D:D:D.

Tak ano, jo- u vás ve třídě je veselo :D. Máme se rádi :D a zasměje se na sobě každý den :). Ale dnešek, ten byl doopravdy zabíračka pro moje panty :D. Ale jsem šťastná a pozitivně naladěná :D, a dlouho jsem se necítila tak přirozeně a zdravě, hlavně kvůli takové dávce smíchu od srdce :). Jako by rozkvétalo spolu s přírodou okolo :). A tak.... Prostě.... ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ, dneskáááá je úžasnej den!! :D ÚŽASNEJ!

A to je všechno co jsem Vám potřebovala sdělit :D.. takže zase BYE BYÉ.

24.února, 19:30, Kas centrum Prostějov…

A nám začíná maturitní ples TRIVIS- střední školy veřejnoprávní… ve stylu Hollywoodu!

Na tenhle ples jsem se vážně těšila, protože jsem jednak chtěla vědět, jaký číslo nám čtvrťáci předvedou, pak taky jak moc na plech budou učitelé :D… a tak celkově, jak to na takovém trivisáckém plesu vypadá, protože minulý rok mi to překazil úraz, tenhle rok jsem byla odhodlaná jít aj kdybych se z toho měla poskládat! :D Dalo by se ale říct, že jsem plesem žila už od rána…

To proto, že několik lidí od nás ze třídy, stejně jako další jedinci z ostatních ročníků, bylo vybráno, aby pomáhalo s přípravami plesu. Je to takové zažité pravidlo, že nižší ročníky jsou k dispozici, když je potřeba realizovat budoucnost těch nad námi :D. A tak se sešlo 6 zřídilců z 2.A v 8 ráno v "Kasku" a mohlo se začít "pracovat". To, co jsme ale viděli, nás spíš tak trochu srazilo, než navnadilo. Nejvíc nás zarážel fakt, že 4ťáci samotní byly zmatení a neorganizovaní, jako by sami nevěděli, jak má jejich výzdoba vypadat, co se má dělat první, co poslední, co kam dát a tak podobně. Za chvíli jsme byly vystreslí aj za ně, i když se vlastně nic nedělo :D. Nějakou chvíli jsme tedy posedávali, než jsme dostali bojové úkoly a se rozdělili- jedna skupinka, šla lepit na schody hvězdy slávy, a ta druhá, ve které jsem byla já, šla dávat dohromady nápis Hollywood, který měl vyset jako dominanta celého plesu nad oponou…

Po chvilce rozjímání jsme došli k závěru, že nejlepší bude "dát to dohromady" pomocí drátu…. Tak jsme drátovali, potom i celý hotový nápis drátovali k tyčce jež nápis vyzvedla nahoru, a nakonec pomáhali s aranžmá stolů. Největší pecka byla ale ta, když jsme čekali na catering. Ten nám doslovně řekl: "Ano, my víme, že jste tu do 11, přijdeme do hodiny"…. A ještě v půl 12 nikde nikdo :D. Nakonec přijela nějaká paní, která nám řekla, že už můžeme jít….. no nevraždili by jste? Na tenhle popud jsme pak rozpoutali vášnivou debatu o tom, jak bude vypadat náš ples, a že za ŽÁDNOU cenu nedovolíme, aby naše přípravy vyly takhle chaotické, stresové a hlavně co se výzdoby týče- chudé. A že by naše téma mohlo být třeba HAVAJ :D.

Pak jsme si už jen na 1 a půl hodiny zašli do školy… a hurá, mohlo se domů! JE PŘECE PÁTEK- DEN NÁVŠTĚV :D.

Doma jsem byla okolo 4, tak jsem měla bohatě času na přípravu, s kterou jsem ležérně začala až v 6. A všechno se povedlo na jedničku! Byla jsem se sebou vážně spokojená a na ples vyrazila s rozvernou a dychtivou náladou.

Hned jak jsem dojela, narazila jsem u vchodu na Marcelku, která taky zrovna dorazila, ale hned se otáčela, že ještě skočí do baru, než to začne :D. No…. Došla až za hodinu a půl :D. Program se měl asi tak- že nejdřív měli stužkování a nějaký ten prostor dálkaři, a až pak přišli na řadu maturanti denního studia. To už tam Marcelka byla :D. Potom co se všichni ostužkovali, a my se dozvěděli, že jejich oblíbené hlášky jsou: "Tak určitěěě, Vamos a Shoř"- pokud mě paměť neklame, nastala volná zábava alá let's go to dance! :D Ještě předtím jsem ale zamířila k baru, a jako by nic, i když za mnou stála Hudcová a vedle mě se usmívala Sigmundová, jsem si objednala víno :D. Jak jsem ale stejně později zjistila, nikdo to nějak nehrotil, i když několikrát prošel kolem našeho stolu, kde bylo skleniček víc než bylo zdrávo.

Učitelé na plesu byly všichni (všichni důležití včetně naší třídní,která vypadalo naprosto jinak, čtěte krásně :D, "nejvíce milující děti" paní uč. Svozílková, oblíbený tělocvikář Koláček alá Buchta, matikářka a dokonce náš učitel sebeobrany! :D A jako třídní nemohl chybět nejoblíbenější člen učitelského sboru- pan učitel Dopita! A jo- taky paní ředitelka J, které to strašně slušelo) a docela jsme všichni čuměli, jak to tam rozbalili :D. A dokonce i s náma!

Co se týkalo uskupení našeho stolu- bylo nás ze třídy 7, plus pár prváků… a pak po celém plese lítali maturanti, nějací třeťáci, pár z 2.B, minulé ročníky, rodiče, prarodiče, puberťáci… no, účast byla tak akorát řekla bych. A my se většinu času jen smáli, protože atmosféra byla vážně báječná!

Jen tak mimochodem jsme si taky koupili lístky do tomboly… 10 lístků, s obrovským zápalem, že to přece musíme něco vyhrát! Jo- oni jo, já nic :D. Staňa byl ale trochu pobouřenej, když vyhrál směs do auta, který ani nemá :D a víno, který jsme hned vypili :D.

"To chutná jak šťáva z hroznů"

"To je šťáva z hroznů!"

Usrknu si… "Staňo, dolívej!" :D

"Dyť to ještě nemáš prázdný.."

"Tak Aďa chce mít furt plnou" :D

Co se pak týkalo tance, to jsme jeli! :D Když ještě někteří z nás nebyly "použití" solidně jsme to rozbalili na parketu, fakt šílenýma kreacema :D. Největší pařba nastala, když začala hrát písnička Waka Waka, to jsme fakt jeli, jak kdybychom si něco šlehli :D. To víte- třídní hymna. Dost se nám ale taky pod kůži dostala písnička "Já na to mám, tak si vyskočím, tak si poskočím" :D. Poslední 3 hodiny jsem tančila už jenom se Standou, který je mimochodem skvělý tanečník, takže nechyběli otočky i záklony! Tančení jsme si vážně užila dosyta!

Kolem desáté večer pak nastala Hollywood show, tedy něco na způsob Půlnočního překvapení v podání 4.A. A řeknu Vám- ti váleli! Měli to vážně úžasný! Každý z nich, nebo skupinky, měli vždy nějaký slavný film či seriál a na něj měli tak zhruba minutovou kreaci.. jako první "přijel" na scénu princ Krasoň alá pan učitel Dopita :D, potom následovala např.: Barbie, Pretty woman, chůva Fajn, Marlin Monrou, Texaskej masakr, James Bond, Flashdance, Catwoman… prostě to měli vtipný, originální a dali do toho všechno, což mi v té chvíli připadalo jako to nejčistší vyobrazení našeho školního znaku v němž se jako jeden z atributů vyjímá Vůle.

Potom postupně obecenstvo odpadalo, přičemž jsme zažívali skoro až groteskní momenty :D a nakonec jsme u stolu zůstali jen já a Staňa. Což bylo v plánu! :D Ples končil totiž ve 2 ráno, ale do 3 musel být sál uklizený, aby neplatili 4ťáci pokutu. A jen tak mimochodem, za úklid dostaneme peníze, takže proč ne? Neměli jsme ani 4ťákům za zlé, že se v 1 sbalili a hromadně se přesunuli do Simetrixu (klub v Prostějově), protože maturiťák je přece jednou za život! Tak přece nebudou popíjet Kofolu, pak uklidí stoly a nepůjdou domů… my si svůj ples taky užijeme a budou za nás uklízet ostatní :D.

Když bylo vše hotovo a my už stáli venku, všimla jsem si, že jeden z posledních opilců (ona totiž ochranka odešla ještě než ples skočil :D, takže se tam přifařili docela lehce) drží v ruce Staňovu cenu alá sada do auta. Tak jsem mu řekla, ať si pro ní jde… a než jsem si stačila uvědomit, že to je blbej nápad, už odešel :D. Za chvíli byl i s "pánem" venku a vyjednávali co dál… nakonec Staňa svoji cenu dostal, i když jsem byla lehce proti, že si za ní musí zaplatit 20kč, aby jí dostal zpět. Na to se ale pánova pozornost obrátila ke mně :D. Sakra. Se Staňou si na rozloučenou potřásl rukou, kdežto mě, ji jako pravý nažraný gentleman "políbil"….. přežila jsem to, ale hned ji vytrhla.

"A slečno, vy jste tady s tím prckem?"

"No..a?"

"Se ptám ne! Nemůžu se ptat? To je bordel.."

"Jo, jasně, že můžete, tak se mějte"

"Tak sbohem zlato.."

Ale za chvíli se loučil zas :D

"Tak sbohem roštěnko"

"Běž už" sekl tak mimochodem Staňa, protože ten pán by byl fakt schopnej loučit se snad 100x :D. Tak jsem se otočila na podpatku a opatrně se vzdalovala, což asi vypadalo trochu komicky, když jsem slyšela Staňovo posmívání, které se neúspěšně snažil dusit v sobě, zatímco se s ním ten pán po 4té loučil …. když najednou otočil a říká:

"A taky ti musím říct, že fakt, tady to…to stvoření….. v tom červeným… tom, má moc pěkný nohy…

"Já vím"

"Takže, vole, běž do ní, dokud můžeš, protože vole, to je fakt ono!" :D:D:D

Domů jsem dojela kolem půl 4, totálně vyřízená, ale plná radosti, pozitivních frekvencí :D a nadšení z toho, že se ples nakonec podařil a byl to vážně krásný zážitek. A hlavně, že mi zůstali cenné a nenahraditelné vzpomínky, které můžu pyšně zařadit k dalším, které mám z téhle jedné úžasné střední školy a mojí nejmilovanější 2.A.

PS: Ztratila jsem hlas! Ale ne řvaním, si nemyslete.. ale bolestí v krku. Začala už včera, tak jsem vlítla do lékárny pro pastilky, ale nepomohli! TS! Všichni doma mají radost, že jsem potichu a mě jen zbývá kývat hlavou a rozhazovat rukama :D. Je to krutý trest, řeknu Vám… :D

Kabátek blogu se úspěšně obměnil, a zase za něj vděčíme úžasné, nejúžasnější Kiriwííí!!! Doslova jsem si ho zamilovala... je naprosto perfektní a souzněný s mojí duší, jelikož mě v tomhle neuvěřitelně mrazivém počasí hřeje a dodává mi sílu čekat na nejteplější období roku- léto :)

Děkuju opravdu moc, Kiriwííí... myslím, že tady vydrží dlouho, protože prostě..... pohled na něj mě vždycky zahřeje u srdce.

Náhled:

Překlad citátu v záhlaví: "Život je komedie, pro ty co myslí, tragédie, pro ty co cítí."

Rozmezí od posledního článku a tohodle je zase větší, a já toho mám zase dost co říct, až tolik, že si ani nepamatuju všechno, co se stalo :D.

Tak jo- minule jsme skončili u Vánočního turnaje. Samozřejmě, že jsme to projeli.... :D

Ne, že by jsme si vedli špatně, ale prostě to nestačilo :). Ale bavili jsme se a atmosféra, musím uznat, byla fantastická. Nikdy jsem nezažila tak úžasný sportovní den, většinou jsem to vnímala jako utrpení a přetrpění :D. Ale když máte tak senzační třídu, máte pocit, že by jste mohli jít na konec světa, a stejně si to užijete :).

Vánoce, Vánoce...... netřeba komentáře :D. Typické svátky plné shánění dárků, cukroví, punče, dobré i špatné nálady a volných dnů. Kdo nemá rád prázdniny, že? Já si určitě nestěžovala :D.

První den školy byl pak jako kdyby se šlo do lavic po víkendu, a ne po svátcích. Všechno bylo přesně takové jako vždy, vysmáté a skvělé :). Ten den se mi ale i zaryl do paměti kvůli příhodě, kterou jsem zažila se Staňou (spolužák). Šli jsme do města, protože nám jel bus až za hodinu.... trajdali jsme, až jsme skončili v skateshopu. A tam to začalo :D. Z ničeho nic k nám přišel prodavač a ptá se nás:

"Umíte anglicky?"

"Jo" odpověděl hned Staňa a strčil mě dopředu :D. Milé, co? U pokladny jsme pak "našli" jistého pána, který mluvil tak trochu anglicky :D a hledal v Prostějově nějakého soukromníka, co prodává hokejky. No :D.... po nějaké době jsme se shodli, že ho tam dovedeme. Já hodlala být cestou potichu, ale Staňa furt poletoval kolem mě a dožadoval se: "A jak se řekne tohle? A jak se řekne toto? A Aďo, zeptej se ho, odkud je...." :D Šla mi z něj hlava kolem :D. A i když jsme po cestě zjistili, že se prodejna přesunula, nakonec jsme to doopravdy úspěšně našli. Ale bylo to docela..... nic moc. Prodejna se totiž změnila na sklad v podkrovním bytě zapadnutého paneláku v Prostějově, kde nakonec ani zmíněnou hokejku neměli, protože se v Evropě už nějakou dobu ani nevyrábí. Mezitím ale náš Švýcar, jak jsme se dozvěděli, vytáhl z kapsy "mobil", a to neměl dělat :D. Staňa totiž málem chytl infarkt- "Hey, viděla jsi ten mobil? Ty vole, to sem nikdy v životě neviděl! To je snad z Marsu! Takovej luxus...." ... a pořád mluvil o tom mobilu, co spíš vypadal jako kapesní počítač, až nakonec začal šílet :D: "Aďo, sbal ho! On je určitě slavnej hokejista!" :D když už jsem měla silné nutkání ho praštit, vykřikl na něj "She's single!" no tak to už jsem ho fakt chtěla zabít! :D Nakonec jsem pána nasměrovala na nádraží a po zbytek času poslouchala básnění o super hyper mega moderním mobilu :D

Další silná vzpomínka nastala přesně za týden, kdy jsme zase se Staňou zůstali sami "po škole". Tentokrát jsme se rozhodli zůstat ve třídě, protože venku byla zima...a teď následovala otázka- co budeme dělat? Nejdřív jsme dělali bordel na chodbách- běhali, hulákali, rožínali světla, otvírali okna :D:D.....(škola byla pustá....) A pak jsem ve třídě, na nástěnce,uviděla papír Jájinka+Markétka... bylo rozhodnuto! :D Pustili jsme se do kreslení... šlo nám to v cajku, do doby, než jsem řekla Staňovi, ať přinese třpytky :D. Začalo to nevinně..... než jsem ve svém pouzdře našla třpytky!! :D Ty jsem tedy následně vysypala na Staňu, on na mě, já na jeho mikinu, on na mojí.... a najednou byly třpytky po celé třídě :D:D. Třešnička na dortu byla, když jsem vytáhla lahvičku s třpytkama z kapsy...a ona se celá vysypala na zem :D:D:D. To proto, že jsem od ní ,někdy během zběsilé honičce po třídě, ztratila vršek... :D krása, krása :D:D. Třídu jsme uklízeli půl hdoinu, a stejně na druhý den měli všichni spolužáci třpytky všude po sobě a my se tak na pár hodin staly oblíbeným tématem k rýpání :D:D. Samozřejmě si tuhle příležitost nenechal ujít ani Paťa: "Cos mi to říkal do toho okna?"

"Ať mě nepodvádíš se Staňou"

"To bych s tebou nejdřív musela něco mít"

"Však máš! Miluješ mě!" :D

"Jéééé, to je hezké, jak si věříš" :D:D:D

Pak zase následovali všední dny, proložené fajnovými hláškami, ale ty zůstali ve třídě a ne v mé paměti :). Samozřejmě to byly taky dny plné učení, protože pololetí je na spadnutí :). Počínaje dneškem je to právě ale pryč, a teď bude zase týden "klidu" než se vydáme na lyžák :D... ale to předbíhám.

A jetli čekáte, něco z tohodle úterý...

nejvíc bych asi vyzvedla plavání. Bylo neoficiálně poslední s naším tělocvikářem. Příští týden máme taky plavání, poslední, ale tohle bylo poslední s ním, páč za týden bude na lyžáku s béčkem :). A co jsme teda dělali? Jelikož známky máme uzavřený, dělali jsme blbinky :D. Nejdřív jsme skákali šipku skrz kruh ve vodě a ve vzduchu, potápěli se s ploutvema a šnorchlem :D a nakonec? Plavali v oblečení! :D Všichni jsme z toho měli Vánoce! :D Smáli jsme se jak měsíčci na hnoju, aspoň do chvíle, než nás sjel plavčík :D. Učitel se musel zpovídat u vedoudícho lázní, ale my si to užili :D. Protože jsme se pak i ve vodě, v hloubce z toho měli vyslíct...

"Tak- jsme vyslečený. Co teď?" :D:D:D

Na konci plavání jsme pak hráli vodní polo proti holkám z béčka, co mají plavání po nás. Na začátku to vypadalo slibně..vedli jsme, jeden bod jsem obstarala i já... nějakým prazvláštním způsobem to nakonec skončilo 10:3 pro béčko :D:D:D. Divný co? :D Aspoň, že jsem jim mohla šplíchat do ksychtu vodu! :D

Totálně to pak v šatnách zabila Verča vyprávěním vtipu:

Příjde dcera domů, lehne si na sedačku a povídá: "Konečně u sebe"

Otec jí na to povídá:"Jak u sebe? Snad u nás"

"Ale já myslím nohy" :D:D:D:D

"Po škole" jsme pak strávili ve více lidech, protože jsme řešili úkol do španělštiny. Zatímco ostatní bloumali nad tím, jak správně vyskloňovat sloveso, já pronesla památnou hlášku:

"Nemůžu najít bradavku!" ..... samozřejmě v osmisměrce, kterou jsem právě luštila! :D

NO ALE- Hlavně kvůli dnešku jsem začala článek psát :). Včera nám do třídy přišla paní učitelka Svozílková s našimi průměry, aby nám řekla, koho bude zkoušet... mě neřekla nic! :D Paťa si ale chtěl známku vylepšit, tak mu řekla, že ho vyzkouší na poslední látku. On ale neměl zápisy :D. Tak jsem mu je skenovala.... Jsem přeci hodná duše :D :

"Aduško?"

"Ano?"

"Půjčíš mi propisku?"

"No....co bych z toho měla?"

"No byla bys moc hodná"

"To jsem pořád"

"Ale to bys byla úplně super mega nejvíc hodná!"

"Tak jo" :D:D

Paťa:"STaŇo?Máš skener?"

"No mám,ale blbne mi.Proč?"

"Protože mi pošleš zápisy do SZ" :D

"Pati, chceš to poslat?"

"Ty to máš,Aduško?"

"Jistě"

"Tak jo!Prosím!Děkuju" :D:D

Když nastala dnešní hodina, Paťa šel jako první... Jaké bylo moje překvapení, když jsem slyšela i svoje jméno :D:D:D. "Jsem v prdelíííííííííííííííí" říkala jsem si, když jsem šla k tabuli. A to nejlepší teprve přišlo: "Tak, Adélko.... řekni mi..." a začala do mě solit látku z listopadu! :D Naštěstí jsme na to psali testy, takže jsem si to pamatovala, a CELÝCH 20 MINUT BYLA ZKOUŠENÁ! :D Ne proto, že bych nevěděla, ale právě naopak. Snažila se mě nachytat. A nepovedlo se jí to!!! :D:D:D

"Pochybuju, že by někdo jinej vydržel tohle týrání, jako ona" řekla nakonec učitelka (což zahřálo u srdce :D) a vyvovala Marcelku, takže Paťa byl minutu na to na jejím místě. Oba jsme to zvládli, tak jsme se společně radoavali :D:D.

Chvíli na to, ale uviděl na mojí lavici osmisměrky :P. Ty mám od pondělí nově pořízené, a dokonale se osvědčili do hodin. A jdou na dračku, všichni si je chtějí půjčovat :D. Paťovi jsem to dovolila :D. Je hezké vidět, že ten kdo si hraje, vážně nezlobí :P:D.

Radost se vystupňovala ještě víc ve chvíli, kdy přišla do třídy paní učitelka Hudcová a scháněla se po lidech na Den otevřených dveří- a jelikož Míša chyběla, šla jsem já! :D MUHEHEHEHEHÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ... chtěla jsem jít už minule, ale nezadařilo se. Ale dnes? OH YEAH! :D Na to, že to trvalo od 12 do 17, přišlo málo lidí... ale hlavní bylo, že přišli... a já si jejich provádění po škole a podávání informací vážně užila :D. Cítila jsem se strašně důležitá :D. DRUHAČKA PROVÁDÍ BUDOUCÍ PRVÁKY :D. Krása, krása. Nejdřív jsem je provedla po škole, pak je vzala do učebny kriminalistiky,na přednášku pana učitele Ridingra, která byla DLOUHÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ A NUDNÁÁÁÁ, pan učitel si prostě rád povídá pro sebe :D. Potom šup na ukázku sebeobrany a střelby a domů.... s jednou slečnou jsem zabruslila i do počítačové učebny, kde právě probíhala výuka... tady jsem se i nejvíce nasmála:

" A tady máme učebnu výpočetní techniky a pana učitele Dopitu- nejlepšího a nekrásnějšího..." :D:D

"Správně, ale známku ti nezlepším" :D:D

"Já mám jedničku!" :D

Taky s Paťou bylo pěkné si povídat :D:

"Jestli sem příjde nějaká pěkná holka, tak jí pošleš ke mě. A jestli sem příjde nějakej pěknej kluk, tak taky. Protože ty bys s ním flirtovala" :D:D:D

Od půl 4 už ani nikdo nechodil, takže jsme seděli v učebně, pouštěli si písničky na youtube a ničili zásoby kokin, co byly pro návštěvníky :D. Ke konci k nám přišli i učitelé, tak jsme si s nimi povídali a i se nasmáli :). Hlavně jsme řešili choreografii na náš maturiťák :D:D:D:D:D........ jak my jsme geniální co? :D Maturitu máme až za 2 roky, ani nevíme, estli jí uděláme, ale ples už plánujeme jak splašení :D. Hlavně, že se nenudíme :D.

Ze školy jsem tedy odcházela za tmy, v půl šesté večer, ale byla jsem tak plná energie a radosti ze života, že mi to bylo fuk :D. Cestu domů jsem pak skoro prohopsala :D.

Taky jsem si tak říkala, že dneska byl den, kdy mi všichni krásně říkali :D:

Spáča, když ráno přišel do třídy: "Mě ten tvůj email nepřišel, protože mi Aduška posílala zápisy a zaplnila mi schránku" :D

Hudcová: "...A tady Adélka Vás po škole provede"

Třídní: "Kdo všechno jde?" Paťa: "Já, Adélka, Staňa a Kačka"

Já: "Dobrý den." Dopita: "Dobrý Adélko"

Svozílková: "Tak,Adélko..řekni mi..."

Dneska se cítím fakt milovaná :D.

Zítra a v pátek očekávám, že hodiny buďto prospím, prodělám způsobem "dělám,že dělám", nebo proluštím osmisměrkama :D. Příští týden pak bude naprosto poklidný a týden nato... LYŽÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁK :D. Že se fakt hodně těším na ty tuny sněhu, zimu, Alpy a lyže! :D Ale bude tam Dopitááá, a celá milovaná třída, takže to bude v cajku! :D A estli ne, tak kecnu do sněhu a odmítnu spolupracovat :D.

Protože přece, jakmile přijedeme z lyžáku, máme až do 12.února prázdniny!!! :) A to budu kde? U sestřičky! :D HA!

Tak jo, já končím, zase někdy.... pa pááá :D

Když člověka zasáhne ztráta,je to strašný pocit. Pokud je to navíc člověk blízký, pak je jediným prostředkem, kterým pozůstalý kominukuje se světem, a který ho zároveň s ostatními spojuje- pláč.

Pro mě, jako člověka narozeného do demokratického státu, byla svoboda a základní práva samozřejmostí. Ale pro mého otce i prarodiče nikoliv. Oni prožili všechno za co bojoval ten, jež odešel v neděli na věčnost. Náš osvoboditel, náš hrdina. Václav Havel.

Jako teenager nedokážu naprosto obsáhnout jeho činy, protože jsem jich ani nebyla svědkem. Ale viděla jsem nespočet dokumentů, slyšela mnoho vyprávění, a četla stovky faktů. Václav Havel dovedl naší zemi někam, kam se to zdálo být nesmyslné. Nové. Ale on se nebál. Vedl nás ..... vedl nás a zvítězil.

Myslím si, že v očích mnnoha lidí je opravdovým ztělesněním HRDINY. Opravdovým vůdcem lidu, opravdovým prezidentem se srdcem i pevnou vůli. Nikdy neměl daleko k obyčejným lidem, a přesto byl tak vzdálený normálním měřítkům. On byl jednoduše vyjímečný. Lesk jeho slov, skromnost i odvaha, to je něco, čeho si náš národ bude vážit, a vždy také vážil. Nedokážu si ho představit jinak, než jako toho pána, co nás dovedl k republice. Jako toho pána, co nám dal demokracii. Život. Naději.

Proto moje kroky dnes směřovali k prostějovskému náměstí. Abych mohla zapálit svíčku.Tento rok jsem zde zapalovala svíčku podruhé. Popré, když tragicky zahynuli naši hokejisté, podruhé když zemřel náš první "republikový" prezident. Alespoň nějak jsem Vám mohla říct: Děkuju.

Protože jak Václav Havel, tak naši hokejisté nám dali jedno: Možnost být na svůj domov hrdí. A proto- děkuji.

Jo toho tolik, co se událo, od doby, kdy jsem psala naposledy, že mám pocit, že si toho minimálně polovinu nepamatuju :D. Bylo toho...vážně- HODNĚ. Nicméně, se budu snažit trošku to oživit, i když je to nejspíš jen z nudy :D.

Takže, skončili jsme u 2.prosince. Pátého jsme potom byli se školou v divadle. Po příchodu kluci zjistili, že jsou jako jediný v kvádru, tažke si připadali jako ocasy, nicméně já byla toho názoru, že jim to sluší, a aspoň se poznají pravý "šoumeni" Prostějova :D. Hra se jmenovala Bílá nemoc podle stejnojmenného díla Karla Čapka. Uprostřed hry jsme zjistili, že tam hraje herec z Ordinace, z čehož mi Marcelka a Staňa, kteří seděli vedle mně, málem nadšením urvali ruce :D. Já z toho byla spíše lehce na nervičky :D.

Devátého prosince jsem pak ještě s dalšími asi 15 lidmi z celého TRIVISU reprezentovala školu na Dance Marathonu. Reprezentovala je silné slovo. Spíš jsem se snažila tančit, protože jinak bych byla ve škole :D. Šlo o soutěž, kdo nejdéle vydrží tančit na určitý úsek. Úseky byly 4. Zumba, zumba, salsa a street dance. Po první zumbě jsem byla venku :D. Ostatní se ke mně ale rychle přidávali. Musím ale přiznat, že to byl úžasný zážitek, doopravdy jsem se vyřádila a poctivě se zpotila. Navíc mix písníček na které se tančio, byl geniální. A to ani nemluvím o pohledných porotcích :D. Ale ne, doopravdy.... oceňuju tenhle zážitek, protože byl nevšední a jak to říct..... plný pozitivní energie :). Opravdu nelituju, že jsem obětovala jeden studentský den.

Potom proběhlo několik dní, až nastal 14.prosinec. Den slavnostní prodloužené- kolony. Pro někoho taky znám pod krycím jménem Veneček. Každopádně, tenhle den mě stál docela hodně opakování věty: "Jen klid. Dýchej. Buď klidná. Vždycky je můžeš zmlátit."

Když jsem začínala chodit do tanečních, měla jsem tam 3 partnery. Všichni postupně odpadli. A ne že by se nějak snažili mi to alespoň sdělit. Každopádně jsem tudíž neměla na kolonu partnera. Ano, je možnost tančit s cizím klukem či asistentem, ale není to přece jen trochu potupa hrdnosti? Holky kolonu vnímaji důležitěji a důstojněji než kluci. Slavnostně se nelíčí, hodiny stráví účesem, oblečou si nádherné šaty...a chtějí si užít svůj večer. A taky chtějí do sálu vkročit s partnerem.

Já měla za to, že to tak bude. Domluvila jsem se s Penym. A ten souhlasil.

Víkend předtím jsem byla u něj, aby mě osobně doučil kroky, protože na poslední 2 lekce jsem se jaksi nedostavila. A i když jsme většinu času spíš dělali všechno možné, jen ne tanec :D, kroky jsem si zapamatovala. Naneštěstí jich moc nebylo. Všechno se zdálo fajn.

Už o víkendu mě ale zastihlo nachlazení. V neděli jsem byla absoutně oddána jen svým peřinám. Byla jsem malátná...a vyšťavená. Jen jsem se modlila, abych se den na to probudila, a bylo mi líp. Jen ať nejsem na kolonu nemocná.

A nebyla! Všechno šlo dobře..... dokud nenastal den D.

Peny se mi hodinu před kolonou ozval, že nepřijde. Pak, že nepřijde na 5. V pět, to byla hodina před oficiálním začátkem, tam měli být kurzisté, aby si nacvičili nástup a zopakovali tance. Peny se mnou nechodil do kurzu, ale chodil do stejné taneční školy. On svou kolonu měl týden přede mnou, a domníval se, že "free" vstup na kolonu jiného kurzu nedostane. Že prej to ví. Zuřila jsem. Fakt že jo. Nakonec se opravdu dostavil až na 6.

To už jsem ho surově tahala do šaten, ať zhodí bundu a můžem nastoupit na nástup. Ale on že ne.

Že nemá kravatu, ani kytku. (Na konci nástupu měl dát partner partnerce květinu, a ona jemu kapesníček do klopy.)

"Panebože!Ser na nějakou kytku,prostě poď! To si jako myslíš, že řeknou: "Počkejte, počkejte, zastavte kolonu,tady pán nemá kravatu.Vyveďte ho?" Prostě poď,nebo tě zabiju!"

A najednou začala hrát hudba. S Penym to jasně nemělo cenu, byla jsem si skoro jistá, že se zakousne do zábradlí, estli ho budu strkat do sálu. Tak jsem se rychle scháněla po asistentovi. Šatnářka mi poradila, že nějací jsou za dveřmi. Nakoukla jsem za ně, a zeptala se toho nejbližšího, estli jde tančit...a on se tvářil jako by byl hluchej!!!!! V tu chvíli mi rupli nervy, něco sprostýho jsem odeslala na jeho adresu a vrátila se do šatny..... bože, byla jsem tak vytočená! TAKHLE JSEM SI TO VÁŽNĚ NEPŘEDSTAVOVALA!

Peny mezitím dospěl do modu, kdy si konečně uvědomil, co je za debila, a začal se mně bát, zatímco já jsem zklamaně poslouchala hudbu ze sálu.

"Adydy, já se tě bojim. Z tebe de fakt strach."

"A divíš se?!!!!! JÁ TĚ FAKT ZABIJU!!"

Zabiju tě, jsem použila za ten večer ještě hodněkrát. Sice jsme ho bila jen náznakem, ale že jsem byla naštvaná, ukřivděná, uražená a vytočená se popřít nedalo. A ani jsem se o to nesnažila. Trvalo asi 10 minut, než jsem se tím ocasem nechala překecat k tanci.

Jenže pak tu byl problém číslo 2- šaty. Ty byly nádherné, ale díky potu tak nějak sklouzávali. Takže od té chvíle jsem tančila jen pomalé tance. Polka, valčík, foxtrot pro mě byly tabu. Ne že by mi to vadilo. Ani v nejmenším. Spíš jsem trochu posteskla nad tím, že jsem netančila mixér. Ale co jsem nadělala? Tak jsem se aspoň pomstila Penymu, který byl zapálený do každého tance :D. A i když cha-cha a jive taky nebyly z nejpomalejších tanců, ochudil jsem se o ně nedokázala. Latinská amerika mě jednoduše chytla za srdce.

A druhý bod pomsty- držela jsem ho tam do 10, když chtěl být v osm doma. Že prej má učení a nultou hodinu! HA. To viž že jo :D. Nakonec ale večer pokračoval dobře, nakonec docela úžasně, cítila jsem se hezky, důležitě a vyjímečně. Jako princezna. A i když jsem neměla dokonalého prince, večeře v mexické restauraci nakonec udělala za vším památečnou tečku.

Za celou mou docházekou do základních tanečních kurzů.

Vlastně si asi ani neuvědomuju, že to bylo teprve minulý týden. Od té chvíle jsem neměla žádnou větší akci. Všechno se tak nějak smrsklo do školy a schánění dárků. Vánoční nálada, jako roky předtím, mě ještě nijak nezasáhla, spíš to vnímám jako uhoněné, upracované období. Ale to se změní o prázdinách. MUSÍ! Jediný odpočinek pak vidím u hrníčku punče na našem nádhérném náměstí :).

Každopádně ve škole nám dneškem skončio vyučování. Zítra se jde taky, ale to bude Vánoční TRIVIS turnaj. A podržte se- já budu hrát volejbal! :D:D Ale jen jako náhradnice za Verču, na jednu hru, kdy bude muset být u střelby. Jinak budu fotograf :).

Co bych Vám ještě pověděla? Mohla bych přidat ze pár třídních hlášek :D:

Asi nejčersvější jsou ty s Patričkem :D

Lenka: "Adi?"

"No,Leni?"

"Pošleš mi ten zápis,ze.." (Paťa zezadu gestikuluje: V žádným případě. Ne.Nic ji nedávej)

"Jasně, pošlu ti to. Pro Leničku cokoliv" s důrazem na poslední větu

"Ty…" vrčí Paťa :D

"OMG, Staňo. Si kvůli tobě a tvojí angličtině ani nic nepřečtu!" rozhazuju rukama, když se Staňa nastěhuje do mé lavice a chce hrozdně dělat úkol :D

"Ale!" ozve se provokativně Paťa

"Jé, ahoj Patričku… ty seš tady taky?" :D...a tak se úsměv postupně vytratil :D

"Ježiši" zatáhnu, když vejde do třídy :D

"Ty se ani neozývej"

"Nebo co? Se můžu ozývat kdy budu chtít, Patriku. A ty s tím nic neuděláš!"

"To teda udělám,Adélo! Tě umlčím hned!"

"Jo, fakt? Nechtěj mě rozesmát"

"To ty tady děláš komedii"

"To protože tě vidím"

"Budeš do mě furt dělat?"

"To teda budu! Protože ty do mě děláš taky!"

"Já do tebe dělám?"

"Jo, děláš"

"Tak to asi, těžko, Adélo!"

"To lehko, Patriku!"

"Neříkej mi Patriku!" :D

"Ty mi říkáš, Adélo!"

"Protože si to zasloužíš!"

"Až po tobě, ty pokrytče"

"Co že jsem?"

"Pokrytec. Protože mě chceš a popíráš to"

"To je moje věc, Adélo!"

"No, teď už asi ne"

Honza: "Ježiši marja, to je jak manželská hádka! Usmiřte se a držte huby!" :D

Reková: "A vy chodíte do tanečních slečno Grulichová?"

"Já chodím do Litovle"

Paťa: "No, Monika musí mít něco extra, stejně jako Hal-"

"Drž hubu, Holíku" :D

Marcelka dostane záchvat smíchu "Dobřee" :D:D Zatímco Paťa jen tupě hledí :D

"Doneslas mi něco k jídlu,Aduško?"

"Donesla..."

"A co?"

"Pojď se podívat..." :D

Za celou přestávku ale nepřišel. Až se zvoněním:

"Tak,co máme dobrýho,Aduško?"

"Už nic" :D:D

S Marcelkou taky tlacháme :D:

"Hey, co bylo?" :D:D ptám se po chatu, když Marcelka odejde o přestávce pryč. S prvákem. Věděla jsem o co go, ale nedalo mi to. Nerýpnout si :D.

:D "kalkulačká néé"

"Se na mě culil :D:D a ptal se mě estli jsme na počítačích .To mě jako nemohl požádat o kalkulačku? :D blbec :D´"

"Asi má z tebe respekt :D :D víš jak :D"

" :D mě přijde že je nějakej vystreslej" :D:D

"Divíš see :D:D ?? :D"

"Jo divim!!! :D já jsem hodná duše! :D nikdy jsem na něho nebyla zlá!"

:D :D :D :D " joo aháááááá":D:D:D:D:D:D:D:D:D:D

Več se má tak, že ten daný prvák by se mnou chtěl chodit, ale já s ním ne, tak jsem mu to možná dala trochu najevo :D:D.

A v dnešním plavání:

"Ty vole, pomož mě trochu! Drž si tam ty ruce,ať mužu vylist!"

"A bublbullml....." bublám pod hladinou, když beru svou úlohu tonoucího zcela vážně :D:D

Učitel:" Co děláš,dyť se ti topí" :D:D

Potom jsem dělali dopomoc tonoucímu. Měla jsem se jí držet za ramena, zatímco ona plavala.

"Dělej ne! Plav! Pořádně! Dělej Marcelo! Neflákej to! Čas jsou peníze! A já nemám peníze! Tak plááááv!"

"Já tě seru! Se utop!" :D:D začně se chlámat a pustí mě :D. A já se fakt začala topit. Vtip byl v tom, že Marcelka taky, protože se tak děsně smála.

"Přestaň mlít ty hovadiny, nebo já se začnu dycky smát a to pak nejde!" :D

"Dobry, však já si to doplavu sama. Neměj péči. Vůbec se o mně nestarej. Odplav!" :D:D

V hodině společenského základu:

Marcelka: "Já se nechci učit o tom, co bylo… ale třeba. třeba o tom co bude!"

Uč: "Jako… věštění? Tak pozdravuj Harryho" :D:D

Na tuhle stejnou paní učitelku jsem nastražila menší past, když jem uviděla opuštěnou Kukyho svačinu. Rohlík v sáčku. Sáček jsem uvázala na kliku a jen čekala,než milovaná paní učitelka přijde. Vtípek se podařil podle očekávání :D:D. Třída se smála ještě dlouho :D. Zato Kuky byl mírně otřesen, co tam jeho svačina dělá. Nakonec se provalilo, kdo jí to udělal :D, tak jsem schytala mírně zabijácký pohled, ale na mně se přece nikdo dlouho nezlobí. Tak jsem mu druhý den přinesla jiný rohlík, a vše bylo smazáno :D:D i když to byla spíš hraná uraženost.

Jedna hláška z dnešní třídní besídky:

Paťa:" Tak budeme volit, kdo je nejhodnější! A volit můžou jen ti, co maj 18!" (to má jen on)

Uč.: "Ahá,takže ty nám to rozhodneš,Paťo" :D

"Ale Vám už je taky 18....a aj víc" :D:D:D:D:D:D:D:D

Staňa: "Aj dvakrát!" :D:D

A nakonec Kukyho perla z angličtiny:

"Poslechněte si konzervaci..." :D:D:D:D:D:D:D:D

Já: "Sardinky šeptat!" :D:D:D