na Blog.cz

Tak! A teď něco málo podrobností o mém osobním prožití Animefestu.

PÁTEK- Kolem třetí jsem dojela do Brna. Rychle jsem se ubytovala nedaleko centra (po minulé zkušenosti se spaním v tělocvičně, kdy tam pořád někdo během noci dupal a rozsvicoval, jsem si řekla NIKDY VÍC) , abych měla čas dojít si ke Scale, místo toho abych musela využívat sice rychlejší, za to méně záživnější tramvaj. Došla jsem akorát a ve 4 už se otevírali pokladny. Lidí bylo docela dost, ale myslím, že "odbavení" proběhlo lépe než minule. Pak jsem už jen tak trajdala po Scale, koukala po stáncích a čekala na Zahájení. To mě nezklamalo. Orgové zahájili a AMV videa nadchly. Odkazy na ty, které se mi líbily nejvíce dodám později. Poté následoval film 5 centimetrů za sekundu, který jsem sice viděla po druhé, ale přesto nelituji. Je to opravdu nádherný film, který bych mohla vidět i víckrát, obzvlášť kvůli nádherné grafice! Poté následovalo vyhlášení webových soutěží a dobročinná aukce. Teda, řeknu Vám- mít peníze na rozhazování, hned bych do toho šla! Věci na dražení stály za to! Můžu ale s čistým svědomím říct, že předměty byly vydraženy se vší parádou a padly do dobrých rukou. A nakonec film Loups = Garous. Opět moc povedený snímek. Trochu vážnější tématika, ale občas úžasně prosvětlená postavou energické Cuzuki. Měla jsem v plánu ještě navštívit poté následující přednášku Po čem ženy touží, srovnání západních a japonských upírů, ale zabalila jsem to. Říkala jsem si, že spánek docela ráda uvítám. Krom toho, čím víc toho naspím, tím víc druhý den vydržím. A tak jsem se odebrala nočním Brnem, které ale ve skutečnosti teprve ožívalo, zpátky na ubytovnu.

SOBOTA ( Neděle) - Po 6 hodinách strávených v posteli (HA!) jsem se svižným krokem odebrala na nejdelší a nejzajímavější den celého Animemefesťáckého víkendu. Nastala sobota, kterou jsem tedy odstartovala s musli a energy drinkem (A ten mi vážně přičaroval bdělost na celých 12 hodin) a cupitala do Bakaly. Tam už čekalo promítání 07- Ghost. Tohle anime se mi zalíbilo hned jak začal hrát opening a následné shlédnutí mě opravdu potěšilo. Krásné to anime. Hodinu na to, už jsem seděla ve Scale a netrpělivě očekávala promítání Sépijky. Opravdu jsem nečekala, že se tak nasměju. Jeden by si mohl říct, po přečtení recenze, že něco s tak absurdním příběhem, bude jedna velká kravina, ale to by nemusel být navyklý na anime. Tohle byl prostě parádní kousek! Trochu se zpožděním, ale přece jsem pak dorazila do Continentalu na přednášku Ninžové. Velkou poklonu skládám Didi, protože její přednáška na tohle téma byla naprosto čarovná a dokonalá! Dle mého názoru, nejlepší přednáška na které jsem byla. Dozvěděla jsem se spousty zajímavých věcí, které mě obohatili a přivedli do stavu naprosté zbožnosti :D. Opravdu sugoi! Dále- přednáška Lolitky v Česku (ještě předtím jsem si skočila pro náramky od Ajy. Děkuju moc- jsou moc pěkné). Spíše ze zvědavosti jsem poslouchala a tiše záviděla dívkám, které tuto modu nosí. Ale kdo ví, třeba jednou mezi ně budu patřit. Po větrání jsem měla v úmyslu počkat na další přednášku- Vlid Druhé světové na anime tvorbu aneb z iluze do kaluže, ale vidina obědu nad ní nakonec zvítězila. Pak nastal čas na již zmíněné Cosplay divadlo. Co by jsme to obkecávali- komplikace před ním by mít nemusely, ale jakmile se začalo, nevrlost byla ta tam. Obzvlášť druhá scénka mě naprosto odrovnala,ale jinak všichni je měli velice vydařené. A orgové moderující mezi scénkami v doprovodu Pedabeara? Jedním slovem- boží. Opravdu i oni dokázaly neuvěřitelně rozesmát a pobavit. Jsou mistry oboru. Nelitovala jsem,že jsem se na divadlo protlačila. Ale protože jsme měli trochu skluz, muselo se rychle pádit do Scaly na Princeznu Medůzu, abychom to stihli. Byla jsem dopředu smířená, že mi asi uteče prvních 5 minut, ale nestalo se tak. Ještě se totiž nepromítalo. Ne, však kvůli technice… ale čekalo se na návštěvníky!! Juchů!A zase- neuvěřitelně vtipný snímek. Ještě vtipnější než Sépijka, ale trochu jiným způsobem. Myslím, že mi aj pár slziček ukáplo, jak jsem se smála. Všem doporučuji! Po skončení následovalo zase rychlé přemístění, a to do Bakaly. Tam už probíhala přednáška Japonské válečnictví. Velice zajímavé a poučné. Tleskám Trpaslíkovi, tolik údajů, rok po roce- všichni ti skoro bez dechu naslouchali. Člověk, který má rád historii a Japonsko by ji určitě neměl vynechat. Co mě překvapilo- čekala jsem, že tam bude většina mužů, ale bylo tam i dost dívek. Dobře my! Po skončení přednášky následovalo obrovské dilema- Hetalia nebo Malé divadlo kjogenu? Nejdříve jsem se spíše přikláněla k Hetalii, ale nakonec ji nechala plavat. V hlavě jsem si to přebrala asi takhle- je to pouze přednáška. Všechno co tam bude řečeno bude jen teorie, kterou můžu najít na internetu. Na to, abych pochopila děj Hetalie filmu, který se ten den večer promítal, na přednášku jít nemusím. Ale Malé divadlo kjogenu? To je věc skutečně raritní. Normálně bych je musela "vyhledávat" a samozřejmě platit. Tady to bylo v cenně. Je to skutečný kulturní zážitek, něco co mě lákalo tak, že jsem pro to obětovala všechno. Nakonec jsem byla opravdu ráda, že jsem na divadlo zůstala. Ani mi nevadila ta "krátká" úvodní předmluva, protože jsem se bavila. Nebylo to vtipné tím naším, zvráceným evropským stylem, ale stylem japonským, plným perfekcionismu a kázně a přesto tolik zábavné! Nezapomenutelný zážitek, který bych kdykoliv zopakovala! Bez váhání! Patří Vám má poklona! Dále- další očekávaný bod programu. Snímek Pestrobarevný. Film melancholický, smutný, skrývající v sobě strasti všedního života. A hlavně problém zvaný sebevražda. Nakonec se však vše obrátí a film se stane velmi zajímavým, krásným a hřeje svou lidskostí. Zasloužil si svůj potlesk, jakmile se světla rozsvítila. Trochu mě ale mrzí, že díky tomuto promítání jsem nemohla zavítat na Prasátkovu přednášku, ale snad příště. Bylo kolem 21:45 a mě začalo docházet, že potřebuju další energiťák. Rychlá koupě a hnalo se do Bakaly. Na Hetalii jsem se opravdu těšila, o to větší bylo mé zklamání, když nastaly technické komplikace. "Shořel nám počítač" prohlašovalo se. Za normálních okolností bych si nejspíš neušetřila škodolibé poznámky, ale v tenhle moment jsem byla docela smutná. Pořád to ale natahovali a slibovali nápravu. Mezitím nás bavili orgové ze Slovenska s naším milovaným maskotem. Orgové lítali tam a zpět a zpoždění se pořád natahovalo. Už jsem si připadala jak na nádraží. Stále jsem ale doufala a tak jsem ze sálu neodešla, stejně jako všichni ostatní. Nakonec jsme dostaly 3 možnosti: Hetalia nebude vůbec, Hetalie bude s anglickými titulkami, Hetalie bude bez titulků. Nakonec zvítězila anglická verze. Samozřejmě, že doslovně jste si to nepřeložili, ale k pochopení děje jste mnoho nepotřebovali. A pak- více Vás stejně rozesmály ksychtíky postav než to co řekli. Nakonec jsem se tedy dočkala a moc se mi to líbilo, ale.. prostě je tu to ale. Už bylo po půlnoci (jsme tedy teoreticky už v neděli, ale ta pro mě začíná teprve po spaní) , když jsem usedla do Scaly na promítání Bezvadné dvojky neboli Lovely komplex. Anime už jsem viděla, no přesto jsem se nasmála. Mohla bych to vidět milionkrát. Je to plné humoru. A dokonce se poprvé stalo, že jsem skousla český dabing. Musím uznat- špatný nebyl. Ale výjimka potvrzuje pravidlo. Následoval film City Hunter: Tajná služba. Něco pro mě. Přestřelky, FBI, kriminální zápletka. Sice film ze starší doby, ale přesto úžasný! No a pak nastala krize- byly 3 hodiny ráno a já řešila, zda jít na ubytovnu a alespoň 3 hodinky si pospat, nebo zůstat a jet nonstop, i když mě dané filmy, které se měli hrát vůbec nezajímaly. I to se stává. Nakonec zvítězil spánek. Byla jsem až překvapená, jak čiperná jsem byla i přesto, že jsem ulehla na tak krátkou dobu, nicméně i tak jsem nedodržela daný cíl, dojít na sedm na promítání Zlomeného meče. Nicméně v 8:30, už jsem tam byla jako na koni, nalitá dalším energiťákem (jen pro jistotu) a připravená na Dům z malých kostek a O dívce, která proskočila časem (čímž jsem bohužel přišla o Beelzebuba a přednášku o Evropském šermu v anime, ale co se dá dělat). Oba snímky byly fantastické. Ten první byl jen půlhodinový, němý, ale doopravdy krásný. Takový… osobitý. A to druhé? Byly tam vážné i vtipné momenty a v konečném důsledku z toho pak vyšel velice, ale velice podařený kousek.Taky moc doporučuju.Pak nastala tak trošku časoprostorová díra v programu, kdy jsem neměla nic co by mě extra zajímalo, tak jsem se vyrazila sbalit na ubytovnu a na oběd. Po obědě zpátky do Scaly, svěřit svou tašku do rukou schopných šatnářů a vzhůru na poslední promítání Animefestu. Předtím jsem teda ještě stihla kousek přednášky Procházka světem mangy pro dívky. A pak už jel v plné narádě Trigun: Rachot v Badlands. Anime jsem sice neviděla, ale po tomhle jsem na něco extrémně natěšená. Film byl vážně pecka. Mnohokrát se stalo, že když se ozvala jedna z nespočet vtipných hlášek, sál se rozesmál a začal dané scénce tleskat. Ta kouzelná atmosféra souznění 1600ti lidí tu byla pořád! A nakonec- ZAKONČENÍ. Až v té chvíli jsem si uvědomila, že to uběhlo neuvěřitelně rychle. Celý rok počítáte dny a pak je to "zfouklé" jako by nic. Bohužel, jsem ale musela ze zakončení utéct dřív (to načasování v malíku prostě nemáte), popadnout tašku a pádit na vlak.

A tak skončil, zase jeden slavný ročník, který se mi míhal před očima, když se mi Brno ztrácelo z dohledu,v uších mi zněla melodická, japonská píseň a Slunce v mém úsměvu a vítr v mých vlasech mi našeptával, že další rok netrpělivě klepe na dveře…

Snad jsem na nic nezapomněla.

PS: Doufám, že nejsem zachycena na fotkách fotografů. Ale mám takový nepříjemný pocit, tak bez tak nějakou najdu :D. Ts!

Tak, ale už doopravdy- Sayonara. Sayonara příští rok, nejdražší otaku!